kraj Jihočeský

Lokality jihočeského kraje nalezneme v rubrikách vlevo.

Geologická charakteristika jižních Čech:

      Jižní Čechy jsou velmi rozsáhlou oblastí, která prošla složitými geologickými a geomorfologickými pochody. Tato rozsáhlá oblast zahrnuje celkem 10 056 km² a z hlediska správního členění zahrnuje celkem 7 krajů (Českobudějovicko, Písecko, Strakonicko, Táborsko, Jindřichohradecko, Českokrumlovsko a Prachaticko). Každý tento kraj se liší geologickou stavbou, geomorfologickým vzhledem a zastoupením různých mineralogických ukázek. Základní poznatky o geologické stavbě jižních Čech byly shromážděny v polovině 19. století pracovníky říšského geologického ústavu ve Vídni J. Jokélym, V. V. Zepharovichem, D. Štírem a dalšími (Chábera 1985).

     Z regionálně-geologického hlediska jsou jižní Čechy situovány na území moldanubika (vltavsko-dunajská oblast), které jsou základní stavební součástí českého masívu. (Welser 2007). Český masív je velký geologický celek, který prošel složitým geologickým vývojem. Je zbytkem rozsáhlého variského neboli hercynského horstva, které bylo vyvrásněno při variském (hercynském) vrásnění hlavně v intervalu mezi 380-300 miliony let (Chlupáč a kolektiv 2002). Moldanubikum tvoří skalní podklad území jižních Čech a je součástí pásma evropských variscid, v jejichž centrálních částech vystupují vždy horniny moldanubického typu jako autonomní blok (Chábera 1985). Moldanubikum budují silně přeměněné (metamorfované) horniny prekambrického a paleozoického stáří. Stáří moldanubika se odhadovalo v 60. letech za staroproterozoické či archaické. Dnes se již stáří odhaduje na 1900 mil. let a názorům o paleontologickém stáří alespoň u některých částí se dostalo podpory mikropaleontologickými nálezy u Č. Krumlova (Chábera 1985). Moldanubická oblast je členěna na tři jednotky: jednotvárnou skupinu (ostrongskou jednotku), pestrou skupinu (drosendorfskou jednotku) a gföhlskou jednotku (Cícha 2005). Tyto jednotky se od sebe liší geologickou stavbou, vývojem a především výstupy rozdílných typů hornin na daném území. V jižních Čechách představují magmatické (vyvřelé), metamorfní (přeměněné) a sedimentární horniny zastoupení velmi zajímavých mineralogických ukázek.

  Jednotvárná skupina

     Vznikala polymetamorfózou mořských jílovitých břidlic s drobovou příměsí. (Chábera 1985). Do jednotvárné skupiny patří tyto oblasti jižních Čech: jednotvárná jednotka, podolský komplex, kaplická jednotka a chýnovská jednotka. Horniny jednotvárné skupiny tvoří převážnou část jihočeského moldanubika. (Welser 2007). Je složena převážně z plagioklasových biotitických a silimanit-biotitických pararul, místy jsou hojné migmatity s cordieritem, pararuly jsou občas doprovázeny amfibolity a vzácně eklogity (Cícha 2005). Přesto, že je tato jednotka mineralogicky jednoduchá, obsahuje řadu výskytů minerálů, které splňují vědecké požadavky mineraloga i estetické požadavky sběratele (Welser 2007). Do této oblasti patří lokality rutilů v okolí Zvěrotic u Soběslavi. Přeměny hornin probíhaly za středních a nízkých tlaků.

  Pestrá skupina

     Je složena ze dvou jednotek. První je jednotka sušicko-votická (pruh, který lze sledovat od Sušice přes Strakonice – Písek – Milevsko – Tábor) a druhá je jednotka českokrumlovská (pruh který lze sledovat od Horní Plané přes Český Krumlov – Rudolfov – Nový Rychnov až k Jihlavě). Je tvořena biotitickými, muskoviticko-biotitickými, silimaniticko-biotitickými i cordieritisko-biotitickými pararulami a migmatity s hojnými vložkami amfibolitů, kvarcitů, erlanů, skartů a grafitických hornin (Chábera 1985). Jednotky se od sebe liší zastoupením různých typů hornin, např. v jednotce sušicko-votické pestré sérii jsou zastoupeny krystalické vápence. V druhé jednotce krumlovské se nejčastěji vyskytuji horniny zvané granulity, které jsou nejvýznačnější horninou jižních Čech.

     Typickou lokalitou pestré jednotky, o které se v této práci zmíním, jsou lokality opálů na Českokrumlovsku – lokality v okolí Bohouškovic a Kremže. Tato oblast je také charakteristická výstupem hadců a horou zvanou Kleť, na kterou snad vylezl každý patriot jižních Čech.

  Gföhlská jednotka

      Obsahuje především granulity a migmatity, místy sdružené s amfibolity, serpentinity a eklogity (Cícha 2005). Sdružená bývají i menší tělesa přeměněných ultrabazických hornin – serpentinizovaných peridotitů – hadců (Chlupáč 2002). Granulity gföhlské skupiny se vyskytují nejhojněji JZ od Českých Budějovic.

     V jižních Čechách se vyskytují horniny všech tří typů, jako jsou magmatické (vyvřelé), metamorfované (přeměněné) a sedimentární (usazené). Horniny jsou charakteristické pro dané oblasti jižních Čech, které vznikaly za rozdílných podmínek.

1. Magmatické horniny jsou zastoupeny zejména v SZ a JV jižních Čech (Welser 2007). Ty, které vznikají vykrystalizováním z magmatu ve velkých hloubkách, nazýváme hlubinné magmatické horniny neboli plutonické. Mezi tyto horniny patří zejména žuly, syenity, granodiority. Druhým typem magmatických hornin jsou horniny rozlité neboli efuzívní. Ty na rozdíl od hlubinných vznikají vykrystalizováním z magmatu mělce pod povrchem nebo na povrchu. Mezi uvedené horniny patří např. čedič, znělec, andezit. Magmatické horniny v jižních Čechách jsou obnaženy ve směru SZ a JV. Obnažena jsou mohutná tělesa středočeského a moldanubického plutonu (Welser 2007). Nesmíme již také opomenout vyvřelé horniny zvané pegmatity, které vznikají krystalizací zbytkového magmatu. Těmito horninami jsou jižní Čechy typické především v oblasti Písecka. Hornina je nejvíce zastoupena živcem, skorylem, muskovitem a křemenem. Kromě těchto základních složek se v pegmatitech vyskytuje řada dalších minerálů jako např. beryl, kterým se můžou chlubit berylové pegmatity v Píseckých horách. Ty jsou v dnešní době velmi vyhledávané sběrateli.
2. Metamorfované horniny vznikají přeměnou za vysokého tlaku a teploty ze starších hornin magmatických, sedimentárních a z již dříve hornin přeměněných. Mezi tyto horniny patří např. svory, pararuly, ortoruly, granulit. V jižních Čechách se metamorfované horniny vyskytují velmi často a jsou hlavní složkou moldanubické oblasti. Nejvýznamnějšími přeměněnými horninami jižních Čech jsou pararuly – dvojslídné ruly, které budují Chýnovskou a Kaplickou jednotku, která je součástí jednotvárné skupiny. Pararuly jsou charakteristické výskytem křemenných čoček, které jsou významné např. v okolí Frymburka.
3. Sedimentární horniny vznikají ukládáním (sedimentací) v pokleslých údolích, kotlinách a pánvích. Jejich geologický původ je různý. Většina nezpevněných sedimentů jako štěrky a písky jsou původu jezerního nebo říčního. Vznikají obrušováním vodou a hromadí se na dnech, kde postupně sedimentují. K sedimentaci docházelo v různých obdobích. I v jižních Čechách jsou písky těženy pro potřeby stavebnictví či staveb komunikací, například v Třeboňské a Česko-budějovické pánve. Tato oblast je tvořena svrchnokřídovými sedimenty, sedimenty tercierními – třetihorními (Cícha 2005). Také nově vzniklá pískovna nedaleko Vodňan se může pochlubit výskytem světlých křemenných štěrků, se kterým se součastně vyskytují minerály zvané vltavíny.

Obr.: Zajímavě tektonicky "nakrájený krystal skorylu z Píseckých pegmatitů - Paseky. Velikost okolo 6 cm. Důsledek tektonických pohybů. Vlastní nález.

Rozsáhlou oblast Českého masívu, která prošla složitým historickým a geologickým vývojem, lze rozlišit v rámci jednotlivých geologických období na:

• krystalinikum (prekambrium)
• období starých zvrásněných sedimentů (prekambrium)
• období permo- karbonské (prvohory)
• období českého útvaru křídového (druhohory)
• období třetihorních pánví (třetihory)
• období třetihorních sopečných pohoří (třetihory)
• čtvrtohorní pokryvy (čtvrtohory)

     V nejstarším období krystalinikum zařazené do doby prekambria vznikají v jižních Čechách vyvřelé a metamorfované horniny. Mezi vyvřelé horniny patří nejhojněji žuly a granodiority. Mezi metamorfované patří nejčastěji ortoruly, svory, pararuly. Toto horniny se od sebe liší zbarvením, velikostí zrn, texturou a strukturou. Vznikaly za různých tlaků a teplot. V této oblasti se vyskytují i horniny tzv. smíšené. V těchto nepříliš pohledných horninách se vyskytují tmavé součásti (tvořené rulou a pararulou) a světlé součásti (tvořené žulou). Tyto horniny jsou k vidění v geologickém podloží jednak na Strakonicku, ale také i na Písecku a Táborsku.

     V následujícím období, které také spadá do prekambria v tzv. období starých zvrásněných sedimentů se jílovité částice střídají s masivními usazeninami jílovců, slepenců a drob + docházelo k intenzivnímu vrásnění. Období prekambrium charakterizuje velice časté metamorfované procesy zapříčiněné tlakem a vysokou teplotou, které velmi působily na území jižních Čech.

    Další období změn v českém masívu bylo období permo-karbonské, které spadá do doby prvohor. Prvohory jsou charakteristické prvním životem organismů (výskyt trilobitů). Dodnes se zachovaly zkameněliny trilobitů, ale bohužel v jižních Čechách se trilobiti nevyskytovali. V tomto období dochází k usazování jemných jílovitých částic, které na rozdíl od předešlého období nebyly zvrásněné.

     V následujícím období v tzv. období Českého útvaru křídového (druhohory) vznikly mohutné pánve. V těchto pánvích se intenzivně usazovaly sedimenty mořského či jezerních původu jako především pískovce a opuky,… V jižních Čechách vznikla Třeboňská a Česko-budějovická pánev, kde se hromadily sedimenty na základu krystalinika.

     Následuje další období, a to období třetihorních sopečných pohoří a pánví. Převládalo zde subtropické klima a veliká biodiverzita (druhová rozmanitost). To zapříčinilo k vzniku dnešním ložiskům rašeliny a hnědého uhlí. Český masív byl druhotně modelován vnějšími činiteli a byl rozlámán díky alpínskému vrásnění. Na pokleslých místech zaplavených sladkou vodou vzniká jihočeská rašelina, která se vyskytuje nejhojněji na Třeboňsku.

     Poslední období a to období čtvrtohorr zvané čtvrtohorní pokryvy se vytvořil základ dnešních jihočeských řek. Český masív byl ovlivněn dobou ledovou i meziledovou, docházelo k obrušování horninového podkladu a k vzniku některých horských jezer a údolí, kterými se může pochlubit v jižních Čechách Šumava (např. Černé a Čertovo jezero).

Obr.: Při dlouhých zimních měsících se občas stává, že Vám kladivo namrzne.... (to je když člověk prožívá zimní šutrácký absťák, který nevydrží a jede na šutry i v půlmetrové kalamitě). Foto 2010

Použitá Literatura:

Cícha J. (2005): Exkurzní průvodce po mineralogických a geologických lokalitách. – Seminář geologů muzeí ČR a SR Živec 2005. Prácheňské muzeum v Písku, 50 s. ISBN 80-86193-18-7.

Bouška V. a Kouřimský J. (1976): Drahé kameny kolem nás. Státní pedag. nakladatelství, Praha.

Chábera S. et al. (1985): Neživá příroda – jihočeská vlastivěda – Jihoč. nakladatelství, Č. Budějovice.

CHLUPÁČ I. et al. (2002): Geologická minulost České republiky. – Academia, Praha. ISBN 80-200-0914-0.

Welser P. (2007): Mineralogická charakteristika jižních Čech. Minerál XV., č. 1. PROTISK s.r.o., České Budějovice. 96 s.