Písek - Ptáčkovna

         Lokalitou jsou "malé terénní prohlubně", kde byla kolem roku 1890 zahájena povrchová těžba pegmatitu, která byla za 2 měsíce ukončena. Pegmatit se nalézá přibližně 1 - 1,5 km severo-východně od města Písek, nedaleko restaurace Na Ptáčkovně, podle které byl také pojmenován. Nalezneme ho také nedaleko lomu Kamenné doly. Pegmatit (vyvřelá hornina vznikající zbytkovou krystalizací, která je složena z živce, křemene, slídy a tmavých součástí) obsahoval za doby těžby velice pozoruhodnou mineralizaci. Nejvýznamnější byl výskyt píseckých krystalů topazu ! Dále také elbait, cleavelandit a další.

Geologická charakteristika:

        Oblast, ve které nalezneme pegmatit Ptáčkovna spadá do okraje přírodního parku Písecké hory s nejvyšším vrcholem Velkým Mehelníkem dosahující nadmořské výšky 632 m.n.m. Tato část moldanubické oblasti Českého masívu je tvořena především silně metamorfovanými horninami prekambrického i paleozoického stáří, intrudované tělesy variských granitoidů (Cícha a Houzar 2009). Písecké okolí náleží především gföhlské moldanubické jednotce s hojnými výskyty serpentinitů, granulitů a zejména také migmatitů, což jsou přeměněné horniny složené z granitové a rulové složky. Většina území Píseckých hor je budována melanokratním granity a křemennými melanokrátními syenity. Stáří těchto hornin se odhaduje na paleozoikum. Jedná se o hlubinné vyvřelé horniny. Místama prochází také i žilný granit a metagranit. Oblast je také bohatá na pegmatity, což jsou vyvřelé horniny, vznikající zbytkovou krystalizací magmatu a jsou uložené většinou v durbachitech a dosahují mocnosti až několik desítek metrů. V širším okolí najdeme také i křemenné žíly, které se táhnou od vesnice Smrkovice, až po Nové Dvory pod Píseckými horami. Směrem na Smrkovice také najdeme čtvrtohorní sedimenty.

Obr. Můj doposud nejlepší nález topazu z pegmatitu na Ptáčkovně. Vedle topazu (po levé straně) můžeme vidět po pravé straně zakončený krystal turmalínu. Krystal topazu je veliký přes 1 cm a pokračuje dál do živce a křemene. Vlastní nález 2015. Foto Šefčík 2016.

Obecný popis a mineralogie:

        Jak jsem zmiňoval již v úvodu, tak lokalita se nalézá nedaleko lomu Kamenné doly, asi 1,5 km SV od Písku po pravé straně od silnice směřující na Tábor (pár desítek metrů od této silnice v lese, ve svahu). Lom (dnes nepatrná prohlubeň) byl založen v r. 1890 a tentýž rok byla těžba ukončena. Pegmatitová žíla dosahovala mocnosti pouze okolo 1 m, která protínala biotitické žuloruly (přeměněné horniny). Jedná se o pegmatit komplexního elbaitového subtypu. Vlastní elbait zde byl kdysi popisován A. Krejčím. Popisuje výskyt hnědých, růžových, zelených i červených krystalků. Bohužel nově nebyl nález potvrzen. Co je však zajímavější, tak to jsou ověřené výskyty píseckých TOPAZŮ. Ty zarůstají nejčastěji do modro-zeleného živce, cleavelanditu, křemene a jsou zatlačované celistvým muskovitem (gilbertit). Většinou jsou však krystaly silně zvětralé a často se zachovají pouze jako malá zrna v živci. Vzácnější a velmi vyhledávané jsou dokonalé krystaly zarůstající zejména do živce. Ty se vyskytují nejčastěji do 1 cm, vzácně i více. Mají hnědavou či bělavou barvu, raritně někdy průsvitnou. Často je spojený výskyt tohoto vzácného minerálů s tzv - "píseckými amazonity". Nejedná se však chemicky o amazonit, nýbrž o modrozelený albit. Modrozelená barva souvisí s jeho nízkoteplotním metasomatickém vznikem (Cícha 2005). Vyskytují se o mocnosti několika cm, za doby těžby i v dm. Častý je také druh albitu, který je modravý a lupenitý - cleavelandit. Beryl je méně hojný. Vyskytuje se ve velice drobných krystalech hnědavé barvy (raritně). O bertranditu raději ani nemluvím. Ten se ze vyskytl také velice vzácně. Dále se v dutinkách albitu vyskytují drobné krystaly aduláru. Posledními minerály, které poskytl pegmatit jsou drobné apatity, granát a limonititizovaný-pyrit. Dnes je lokalita značně zaniklá, zarostlá a nenápadná. Prozradí ji jen nepatrné prohlubně v terénu, pod kterými jsou málo mocné výsypky, kde se čas od času málo kope.

Obr.: Cleavelandit z Ptáčkovny. Velikost záběru 2 cm. Vlastní nález 2015. Foto Šefčík 2016.

Možnosti sběru:

        Na okolních výsypkách jámy se dneska dá stále sbírat topaz. Nejčastěji v silně navětralých zrnech v živci, často hnědavé barvy. Při ohromném štěstí v dokonalých krystalech do 0,5 - 1 cm bělavé barvy. Častý je modrozelený albit a lupenitý cleaveladnit. Ty se dají na některých místech malé výsypky vykopat. Častý je černý skoryl - některé načernalé krystaly složením odpovídají elbaitu. Barevný turmalín jsem zatím nenalezl. Granátky se dají najít v milimetrových zrnech v živci. Ostatní minerály, jako je beryl, apatit a další jsou jen otázkou velikého štěstí. Místní výsypky jsou značně přebrané a zarostlé. Možnost kvalitní ukázky, však nikdy není vyloučená. Na lokalitě jsem nalezl v roce 2015 krásný dokonalý krystal topazu o velikosti okolo 0,5 cm.

Výskyt minerálů:

    -  topaz, živec, "písecký amazonit" - modrozelený albit, cleavelandit, adulár, beryl, apatit, pyrit, limonit, granát, slídy, křemen..

Použitá literatura:

    - Cícha J. (2005): Exkurzní průvodce po mineralogických a geologických lokalitách. – Seminář geologů muzeí ČR a SR Živec 2005. Prácheňské muzeum v Písku, 50 s. ISBN 80-86193-18-7, str. 18.

    - (čtení z geologických map)

Fotografie vzorlů:

Obr.: Fialový lepidolit se zeleným cleaveladnitem z pegmatitu Ptáčkona. Záběr 1,5 cm.Vlastní nález 2008. Foto Šefčík 2016.

Obr.: Poměrně zachovalý nezvětralý krystal krásného topazu z Ptáčkovny. Velikost krystalu okolo 1 cm. Vlastní nález 2015. Foto Šefčík 2016.

Obr.: Krystal "píseckého amazonitu" - namodralého albitu z pegmatitu Ptáčkovna. Vlastní nález 2011. Foto Šefčík 2016.

Obr.: "Písecký amazonit" - namodralý albit z pegmatitu Ptáčkovna. Vlastní nález 2011. Foto Šefčík 2016.

Obr.: Krystal hnědého topazu z pegmatitu Ptáčkovna. Velikost krystalu 7 mm. Vlastní nález 2015. Foto Šefčík 2016.

Obr.: Zrno mikroskopických bertranditů po berylu - Pegmatit Ptáčkovna. Vlastní nález a foto 2016.

Obr.: Krystal křemene z albitové dutiny z pegmatitu Ptáčkovna. Vlastní nález a foto 2016.