A máte tu rubriku o jihočeském zlatě !! V letních parných měsících je to ideální příležitost vzít rýžovnickou pánev na jihočeské řeky. Kromě zlata můžeme totiž vyrýžovat i nespočet těžkých vzácných minerálů. Tato rubrika bude zatím zaměřena na rýžování a dobývání zlata v jižních Čechách z pohledu historie a současnosti. Ne každý potok a řeka je zlatonosná. Pokud pocestujeme rýžovat zlato do jižních Čech, tak vyražme do meandrů řeky Otavy a Blanice. Tyto dvě řeky pramenící na Šumavě jsou zlatonosné ! Zlato se na jihu Čech rýžovalo již před několika tisíci lety. Zejména keltové dobývaly zlato pomocí rýžovnických pánví a speciálních splavů. Velký rozmach těžební činnosti byl i ve středověku.  O technice rýžování si přečteme v dalších odstavcích. Zlato Au - je asi 15 krát těžší než okolní materiál, a proto při rýžování je třeba se dostávat do hlubších vrstev říčního písku. Proto je také třeba v některých místech vybírat písek až z horninového podkladu. Poté dát na rýžovnickou pánev a rýžovat. To co nám zbyde v důlku pánve (kde je nejhlubší místo na pánvi) - se nazývá tzv. šlich. Ten je tvořen těžkou frakcí. Frakce je tvořena těmito minerály: různé granáty - pyropy, spessartiny, almandiny,... Ty se pohybují v prvních milimetrech. Dále nám šlich tvoří černý materiál. To hojně bývají oxidy titanu - rutil, ilmenit, iserín nebo také i magnetit. Rutily se vyskytují někdy i nad 1 cm. Mezi černou (rutil) a červenou (granáty, monazity...) frakcí nalezneme další vzácnější minerály. Jedná se o modré kyanity, které se vyskytují okolo 1 mm. Dále se vyskytují světle červené spinely či zirkony, které se často pletou se spessartinem a mnoho dalších. Velmi vzácně se objevují i modré korundy - safíry. Raritně lze objevit i průhledný safír, který bývá okolo 1-2 mm. Součástí šlichu mohou být světle oranžové scheelity a raritně černý anatas. Asi nejhojněji se vyskytují sillimanity. Pokud odplavíme tento šlich, tak nám samotném dolíku rýžovnické pánve zbyde zlato. Jeho barva se "zlatí" již na vzdálený pohled. V letních parných měsících jezdím spolu s kolegy rýžovat zlatinky poblíž kempu. Jsou to suprové zážitky. Nejhorší však je, když to přeženeme s blízkým výčepem díky žíznivému horku a s kombinací se sluncem. Jinak zlato se neustále v říčním korytu pohybuje. To je dáno místním terénem, množstvím vody (počasím) - při povodních se zlato přesouvá nejvíce. Sedimentuje v různých říčních úžlabinách, kde může přetrvávat velmi dlouhou dobu. POZOR - často ženy či vodáci říkají - koukni se kurva Lojzo z té pramice !! - vidíš to zlato jak se třpytí na dně? !! seber to ! - Upozorňuji - to není zlato ale jeden z nejlehčích minerálů (slída - biotit, muskovit..). Není všechno zlato co se třpytí.

Pokud Vás zajímá více informací o zlatě, tak si můžete přečíst mojí diplomovou práci týkající se zlata na území jižních Čech.

Zde je odkaz:

https://theses.cz/id/x7ozcz/Diplomova_prace_sefcik_david_2020_jcu.prf..pdf

Technika rýžování zlata:

       Rýžovat zlato můžeme pomocí speciálních rýžovnických pánví a nebo pomocí rýžovnického splavu. Pokud máme pánev s "dolíkem uprostřed", tak nabereme materiál ze dna potoku či řeky a nejprve ho vložíme na síto, pod které dáme pánev. Síto nám propustí jen malé minerály a zbytek velikých oblázků nám zůstane na vrchu, které následně vyhodíme - často z nich stavíme hráze. Vezmeme pánev plnou materiálu a krouživými pohyby a třepáním pod vodou začneme odplavovat lehký podíl minerálů. Je to speciální technika, kterou můžete vidět na přiloženém videu.  Rýžujeme do té doby, dokud nemáme černý šlich ve spod pánve. Již při probírání šlichu můžeme narazit na vzácné minerály (zirkony, safíry, kyanity, rutily, spinely, pyropy, anatasy, monazity a mnoho dalších. Hodně zlatokopů si tento šlich bere celý domů, kde ho následně opatrně přerýžuje v kádi a vyndá zlato bezpečněji z dolíku pánve. Technika rýžování vyžaduje praxi pár hodin. I naprostý začátečník může vzít pánev do ruky, kopnout ve vnitřním meandru řeky a vyrýžovat velikou zlatinu. Je to také o štěstí a pracovitosti. Vyrýžované zlatinky v terénu dáváme do různých zkumavek - pozor - občas odplavou, tak je dobré je mít přivázané a nebo zapnuté v kapse od plavek. (Na obrázku vidíme klasickou rýž. pánev).

      Jinak rýžovat  na Otavě a Blanici můžeme prakticky kdekoliv. Zlato je všude, jen v některých místech je ho mnohonásobně více! Důležité je čtení terénu - jestli se nacházíme na vnitřní či vnější straně meandru. Zkušený zlatokop už dokáže odhadnout, kde by vyšší koncentrace zlata mohla být. Pokud takovýto flek najdeme, tak je vhodné si vyrobit "splav na rýžování zlata". Splav složíme z plechu. Uděláme takový žlab, do kterého vložíme gumové pastičky. Následně to něj vkládáme písek a pod tekoucí říční vodou se lehká část písku odplavuje, přitom těžký materiál včetně zlata sedimentuje v pastičkách. To co nám zůstalo v pastech naneseme do rýžovnické pánve a můžeme začít rýžovat. Někteří zkušení zlatokopové do splavu umísťují i čerpadlo - to usnadní dost práce. Mám spoustu kamarádů, kteří čerpadlo používají. V parných měsících je na řekách spousta vodáků a stanete se velikou a hlavně pestrou atrakcí. Je to dobrá zábava. Kolikrát se i seznámíte s novými kamarády a slečnami.

Těžba zlata v jižních Čechách:

      V jižních Čechách bylo zlato těženo na několika místech. Největší rozmach těžby bychom mohli zaznamenat již ve středověku, kdy těžba zlata byla využívána k ražbě zlatých mincí a ke skladování tohoto drahého kovu. Nejstarší podklady o těžbě zlata spadají 5. až 1. století před naším letopočtem (mladší doba železná). Těžba probíhala tam, kde byl výskyt křemenných žil, které obsahovaly zlaté žíly. Žíly často doprovázel i pyrit, který je zlatu velice podobný. Ve středověku havíři (dělníci v dolech na zlato) používaly speciální železné nářadí. Jedná se o hornická želízka, majzlíky. Křemen je velmi tvrdý minerál, a proto byly často tyto nástroje zničeny a zahozeny okolo těžebních šachet, kde se dochovaly až dodnes. V tomto příspěvku se budu již stručně zabývat třemi těžebními lokalitami zlata v jižních Čechách. Nejvýznamnější jsou Havírky u Písku, Kometa u Písku a Kasejovicko – Bělčická zlatorudná oblast.

  -- Zlatodoly Havírky u Písku:

      Jedny z nejvýznamnějších zlatodolů jižních Čech nesou jméno Havírky. Zlatodoly se rozprostírají přibližně 4 km JV od města Písku a náleží rozsáhlému lesnímu komplexu zvanému Písecké hory. Rozsáhlé zlatodoly bychom mohli situovat na západním svahu vrchu Průhony (509 metrů n. m.) nad osadou Na Flekačkách. Tato část moldanubické oblasti je tvořena především biotitickými žulorulami sdruženými s tělesy durbachitů, kterými právě v těchto místech zvané Havírky pronikají křemenné žíly obsahující zlato. První zmínky o zlatodolech se objevují v listině krále Václava IV. z roku 1400 (Cícha 2005). První konkrétní zmínku o Havírkách nalezneme v opisu nedochované listiny z 2. pol. 17. stol., pořízeném píseckým purkmistrem M. Kášem (Cícha 2005). V této listině nalezneme zmínky o šachtách, které byly kdysi pojmenovány jako šachty sv. Rocha, sv. Bernarda, sv. Kleofáše a sv. Mikuláše, na kterých se údajně pracovalo od roku 1530 a ž do roku 1660. Další pokusy o těžbu zlata spadají do 18. stol. Roku 1770 bylo provedeno 6 zkoušek na zlato a tehdy zde pracovalo 8 havířů na šachtě sv. Josefa (Cícha 2005). Jim bylo placeno za 14 dní třemi zlatými. Dobývaní zlata v Havírkách bylo ukončeno roku 1772. Vytěžená ruda se podle tradice zpracovávala na Klekačkách pod hrází zaniklého rybníka Ocas (Fröhlich 2006). Z této dávné historie se dochovala rozsáhlé důlní díla, která jsou postupně zasypávána a zaplavována spodní vodou. Tyto důlní díla jsou dlouhá 650 m ve směru S – J a ve směru SZ – JV o délce 250 m. Dnes je zde zachováno celkem 14 hlubokých šachet a 70 mělčích jam. Největší hloubka šachtic dosahuje až hloubky kolem 16 metrů. Ve 20. stol. zde provádělo několik archeologů a geologů odborné průzkumy, při kterých prozkoumávaly jednotlivé i zatopené šachtice, ve kterých bylo nalezeno velké množství archeologických nálezů jako hornická želízka, úlomky keramiky, majzlíky, aj. Při průzkumech byly zjištěny zlatinky o velikosti do 1 mm, které pronikaly skrz křemenné žíly o různých velikostech. Kromě zlata zde bylo zjištěno plno minerálů, především i minerály pegmatitů a pyrity s arzenopyritem. Zlato bylo ve středověku důležitou součástí trhu, a proto také pod velkým úsilím bylo těženo ve velké míře. Dnes jsou zlatodoly na mnoha místech zaplavené a zasypané. Některé šachtice se však zachovaly a ty jsou zabezpečené bezpečnostními mřížemi.

  -- Zlatodoly Na Kometě u Albrechtic nedaleko Písku:

      Tyto rozsáhlé zlatodoly bychom mohli najít v Píseckých horách v moldanubické oblasti. Zlatodoly jsou situovány na svazích vrchu Komety, který dosahuje maximální nadmořské výšky 578 metrů n. m. Zlatodoly byly pojmenovány údajně po letící kometě neboli vlasatici, která ve středověku patřila mezi zlá znamení (Fröhlich 2006). Na svazích tohoto vrchu došlo k rozsáhlé podzemní těžbě zlata, která spadá už do 13. století. Nejrozsáhlejší těžba probíhala v sousedství vrcholu, kde byly údajně těženy tři křemenné žíly, jejichž mocnost pravděpodobně nepřesáhla 1 metr (Fröhlich 2006). Zlatodoly dosahují délky až 600 m a předpokládá se, že původní hloubka šachet nepřesáhla 25 metrů. Mnoho šachtic je již v dnešní době zasypáno a zatopeno. Řady šachet jsou orientované ve směru SV k JZ. Všechna vytěžená ruda se přímo u dolů důkladně drtila a rozemílala v ručních mlýnech, ze kterých ze zlatinky následně vybíraly. Dnes jsou zachovalé šachtice zabezpečené především u vstupů mřížemi, protože hrozí zával. Lokalitu často navštěvují turisté, protože tu vede spoustu turistických tras vedoucí k rozhledně zvané Kometa, ze které je nádherný výhled do okolí.

     Více o zlatodolech najdete v mé publikaci zde:

https://theses.cz/id/x7ozcz/Diplomova_prace_sefcik_david_2020_jcu.prf..pdf

  --  Kasejovicko – Bělčická zlatorudná oblast:

      Další oblastí těžby zlata jižních Čech je Kasejovicko – Bělčická zlatorudná oblast. Tato oblast se rozprostírá SZ od města Blatná a poskytuje plno hornických pozůstatků po těžbě zlata. V širším okolí Bělčic a Kasejovic bylo ve středověku dolováno zlato a dodnes se dochovaly stopy po pozůstatcích šachet, štol a rýžovišť. Zlato se nejvíce dolovalo JZ od Bělčic a SZ od Kasejovic. Au se vyskytovalo opět v křemenných žílách, kde zlatinky tvořily zrnka do 1 mm. Těžba ve středověku neprobíhala poměrně dlouho a byla zastavena. Těžební práce byly obnoveny v roce 1906 na několika místech této oblasti (Bělčická hora, Kněžská hora). V prosinci roku 1907 se začala 100 metrů východně od hřbitova razit štola sv. Barbory směrem pod Kněžskou horou, která dosáhla délky 390 m (Fröhlich 2006). Zde se těžilo poměrně dlouhou dobu. Štola byla několik desítek let přístupná, ale dnes je její vchod z bezpečnostních důvodů zavezen. Veškerá činnost v této oblasti byla ukončena roku 1923. Dnes je možnost poblíž Kasejovic nalézt milimetrové zrnka zlata zarostlé do křemene a mnoho dalších minerálů, především kovových jako jsou tetradymity, jamesonity, andority.

Lokality rýžovišť zlata na řece Otavě v součastnosti:

V jižních Čechách nalezneme několik řek a potoků, které jsou stále zlatonosné. Zmíním se zejména o řece Otavě a Blanici, které pramení na Šumavě. Zlato údajně pochází z křemenných žil a vyskytuje se nejhojněji jako plíšky a nugátky. Velikost hojně dosahuje do 1 mm. My však chceme vyrýžovat větší zlatinky, které jsou pozoruhodnější a výjimečné. Těch je zde podstatně méně. Pojďme si ukázat pár lokalit, kde byla koncentrace větších zlatinek nalezena.

Obr.: Na řece Otavě si občas vykopu bazén v parných měsících. Zlato je asi 15 krát těžší, než okolní materiál, a proto se musí kopat hlouběji. Fotka je pořízená nedaleko Soutoku u Putimy. Zrovna bylo 32 °C, tak to bylo ideální trávit víkend ve vodě.

   Žichovice - Stoka (Horažďovicko):

     Tak a máme tu lokalitu zlata a dalších vzácných těžkých sedimentů na řece Otavě. Okolí Žichovic nedaleko Horažďovic je zpozorováno větší akumulací zlata a těžkých minerálů. Zlato v této oblasti bylo rýžováno kelty a také během středověku. Dnes můžeme zpozorovat na některých lokalitách poblíž řeky nenápadné sejpy. To jsou pozůstatky přerýžovaného materiálu z dávných dob. Koncentrace zlata byla dříve velmi vyšší. Dnes na vyrýžování 1 gramu zlata v průměru potřebujeme až 15 000 zlatinek. Někdy se však zadaří a ukáže se jedna či dvě zlatinky nadprůměrné velikosti. Vlastní stoka se nalézá přibližně 0,5 km od Horažďovic poblíž kempu, kde je jez, za kterým je nenápadná stoka (velmi zarůstá) - viz mapka. Do této stoky protéká voda přes jez jen někdy (musí být více vody) - jinak ve stoce moc vody není. Právě v těchto místech je na některých úžinách větší akumulace zlata. Stoka protíná vnitřní meandr řeky, kde bývá vyšší akumulace těžkým minerálů, včetně zlata. V okolí Žichovic často vystupuje skalní podklad mělce pod povrch říčních sedimentů. Největší zlatinky co byly vyrýžovány se pohybují maximálně okolo 1 cm. To je však velmi ojedinělý nález. Většina z nich se pohybuje okolo 1 mm, vzácně více. Lokalita Žichovice je ideální pro vodáky, takže pokud rýžujeme na řece, tak v létě jsme velmi středem pozornosti. Kolikrát se i vodáci zastaví a chtějí vidět techniku rýžování. Do blízkého kempu si můžeme zajít pro občerstvení a pivo a po večerech můžeme "zapařit" a přespat. Ideální pro parné dny.

Geologická charakteristika okolí Žichovic:

    - Širší okolí Horažďovic je tvořeno zejména sedimentárními a metamorfovanými horninami. Ze sedimentárních hornin je nutno zmínit vápence, které jsou zde velmi hojné. V říčních tocích zejména křemeny, živce, slídy, silimanity a granáty. Metamorfózou vápenců vznikají různé krystalické vápence, které jsou rovněž velmi časté. Z metamorfovaných hornin se zde vyskytují dále také pararuly, které vznikají také přeměnou sedimentárních hornin. K přeměně je nutná velmi vysoká teplota a tlak. Zdejší zlatinky pocházejí většinou ze zlatorudných křemenných žil, které se před x tisíci či miliony lety vyskytovaly v blízké lokalitě a říčními toky byly rozrušeny a zlatinky byly transportovány říčním korytem na vzdálená místa, kde došlo k jejich sedimentaci.

Možnost vyrýžování zlata a minerálů:

      - Rýžovat můžeme prakticky kdekoliv. Zlatinky jsou rozptýlené po celé řece Otavě. Důležité je čtení terénu - jestli se nacházíme na vnitřní či vnější straně meandru. Zkušený zlatokop už dokáže odhadnout, kde by vyšší koncentrace zlata mohla být. Pokud takovýto flek najdeme, tak je vhodné si vyrobit "splav na rýžování zlata". Splav složíme z plechu. Uděláme takový žlab, do kterého vložíme gumové pastičky. Následně to něj vkládáme písek a pod tekoucí říční vodou se lehká část písku odplavuje, přitom těžký materiál včetně zlata sedimentuje v pastičkách. To co nám zůstalo v pastech naneseme do rýžovnické pánve a můžeme začít rýžovat. Některý zkušení zlatokopové do splavu umísťují i čerpadlo. I když splav nemáme, tak si myslím, že se všude dá něco vyrýžovat. na zlatinky narazíme určitě. Vzácněji vyrýžujeme safíry (korund). Zcela běžná věc je černý a červený šlich (granáty, rutily, ilmenity, ....). V letních parných měsících jezdím spolu s kolegy rýžovat zlatinky poblíž kempu. Jsou to suprové zážitky. Nejhorší však je, když to přeženeme s blízkým výčepem a s kombinací se sluncem. To pak zlato vidíme všude. Tak zlatému lovu zdar !!!!

   Kestřany u Písku:

      - V okolí Kestřan nedaleko města Písku nalezneme na řece Otavě několik flíčků, kde je koncentrace zlata poměrně vyšší. Jeden takový flek je přímo v Kestřanech nedaleko mostu, přes který vede místní hlavní silnice. Zlato se zde rýžuje už několik desítek, možná i stovek let. Pokud půjdeme po nebo proti proudu, tak je možné, že narazíme na další fleky, kde je koncentrace zlata vyšší. Dříve se zde vyrýžovávaly zlatinky větší jak 5 mm. Pokud chceme dnes učinit takovýto nález, tak musíme sebou vzít štěstí a hlavně splav s čerpadlem. Jinak zlato se zde vyskytuje nejčastěji jako plíšky a vzácně jako malé nugátky. Hojně mají zdejší zlatinky velikost okolo 1 mm. Každý rok se zde koná soutěž v rýžování zlata. Sejde se zde kupa zlatokopů a rýžuje se na čas. Ten kdo toho vyrýžuje nejvíce, tak vyhrává. Večer se samozřejmě slaví v blízkém kempu. Dříve se zde na této soutěži daly koupit i profesionální rýž. pánve. Jinak během rýžování v Kestřanech můžeme narazit na mnoho pozoruhodných transportovaných minerálů. Hojně se zde vyskytují 1-4 mm veliké čiré české granáty, zirkony, spinely, tmavé monazity, kyanity a další.. Vůbec nejčastěji se zde v těžší frakci vyskytuje rutil, ilmenit, sillimanit a raritně anatas. Velmi ojediněle můžeme narazit na safíry (do 2mm). Lokalitu stojí zato v parných dnech navštívit.

   Soutok u Putimy:

     - Jedná se o soutok řeky Otavy a Blanice, který nalezneme pár stovek metrů od vesničky Putim nedaleko Písku. Zde se stékají dvě zlatonosné řeky, které nám dávají velmi dobré podmínky pro rýžování. Je to velmi příjemná lokalita - můžeme zde i tábořit, je zde restaurace a veliký plac pro vodáky. Často to také bývá i konečná zastávka pro vodáky, kteří sjíždějí řeku Otavu od Horažďovic - Žichovic. Někteří pokračují dále až na jez u Václava v Písku. Na tomto soutoku jsem zkoušel rýžovat na několika místech. Přímo uprostřed soutoku je nahromaděné veliké množství sedimentů, které hojně obsahují minerály těžkého podílu (rutil, zlato, granátky...). V těchto místech se mi podařilo objevit i dokonce krásné modré safírky (do 2mm) - viz foto. Velikost safírků se nejčastěji pohybuje okolo 1 mm. Pozor - často se pletou se stejně zbarvenými "lupínky" disténu - kyanitu. Je třeba je následně odlišit pod mikroskopem. Vnitřní meandr Otavy zde poskytuje větší akumulaci zlatinek. Potvrdili jsme zlatinky o velikosti okolo 4 mm. To však bylo veliké úsilí a štěstí. Asi nejčastějším minerálem těžkého podílu je sillimanit a rutil. Sillimanity jsem zde našel o velikosti až 10 cm. Rutily se nejčastěji pohybují okolo 2 - 10 mm. Granátky dosahují milimetrových velikostí - vzácně i více. Je možné také narazit na magnetit, monazit, spinel, zirkon, ilmenit.  Pro mě je však nejvýznamnější výskyt safírů. Na fotografiích můžeme vidět mé vlastní nálezy. Je to spíše taková zajímavost. Se safírama z Jizerské louky se to rozhodně nedá srovnávat. Také zde nalezneme na fotografii rozdíl mezi safírem a kyanitem. Tak hodně štěstí na této lokalitě. Je ideální v parných měsících + navíc zde točí pivko a občas vaří i obědy. Tak safírům zdar..

Obr.: Zlatinky na rutilech a ilmenitech (těžký podíl) na rýžovnické pánvi ze Soutoku v Putimy. Vlastní nález a foto. Velikost zlatinek okolo 1-2 mm.

Obr. Uprostřed vidíme veliký krystal korundu - safíru, který má skoro zachovalé 3 krystalické hrany z pravé strany. Pod ním jsou menší omleté safírky. Okolo nich jsou české granáty a spinely. Pod modrými safíry nalezneme červeno-onanžové zirkony. Velikost pár mm. Vlastní nález a foto.

Obr.: Zlatinka na pánvi vyrýžovaná na rozhroní obou řek. Velikost okolo 2 mm. Vlastní nález a foto.

Obr.: A tady je můj nejlepší a nejčirejší safír ze Soutoku v Putimy. Je velmi omletý , ale jeho tvar nám trochu připomíná soudeček. Velikost pouze 1-2 mm. Vlastní nález a foto.

Obr.: Těžký podíl minerálů ve středu rýžovnické pánve - tzv. šlich. Uprostřed vidíme krásnou zlatinku o velikosti 2 mm a okolo červené české granáty a zrbka rutilů. Soutok u Putimy 2023.

Použitá literatura:

  - CHLUPÁČ I. et al. (2002): Geologická minulost České republiky. – Academia, Praha. ISBN 80-200-0914-0.

  - Cícha J. (2005): Exkurzní průvodce po mineralogických a geologických lokalitách. – Seminář geologů muzeí ČR a SR Živec 2005. Prácheňské muzeum v Písku, 50 s. ISBN 80-86193-18-7.

  - Chábera S. et al. (1985): Neživá příroda – jihočeská vlastivěda – Jihoč. nakladatelství, Č. Budějovice.

  - Bouška V. a Kouřimský J. (1976): Drahé kameny kolem nás. Státní pedag. nakladatelství, Praha.

  - Fröhlich J. (2006): Zlato na Prácheňsku. Prácheňské nakl. firmy IRES Písek. ISBN 80-86566-37-4.

  - Červený A.: Minerály horního pootaví. Město Horažďovice a Městské muzeum 2012. ISBN 978-80-260-1268-9.

  - čtení z geologických map a vlastní výzkum.