Nerosty kontaktní metamorfózy z lomu u Nihošovic

Autoři práce:

Jiří Zikeš, CAD Studio a.s., Pražská tř. 16, 370 01 České Budějovice, jzikes@seznam.cz.

Petr Welser, Fosil Partner a.s., Francouzská 6167/5, 708 00, Ostrava - Poruba.

David Šefčík, Přírodověděcká fakulta - Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 397 01 Písek.

Ondřej Malek, Green DPB, a.s., Rudé armády 637, 739 21, Paskov.

Publikace vyšla v časopise MINERÁL - Ročník XXIV., 2016/3.

          Minerály kontaktní metamorfózy vznikají přeměnou, jejímž hlavním činitelem je teplota. K jejímu zvýšení dochází například průnikem horkého tekutého magmatu do původní horniny. Protože většina minerálů je stabilní pouze za určité kombinace teplot a tlaků, mohou se při zvýšení teploty některé minerály přeměnit na minerály nové. Nově vzniklé minerály mohou obsahovat stejné chemické prvky jako minerály původní, nebo v případě, že došlo k přínosu či odnosu některých chemických látek, mohou mít složení odlišné. Typickým příkladem minerálů vzniklých kontaktní metamorfózou jsou minerály erlánů. Erlán vzniká přeměnou sedimentárních silikáto-vápenatých hornin, tedy hornin obsahujících kalcit, dolomit, křemen, živce, slídy a jílové minerály. Chemický tak systém obsahuje hlavně vápník, křemík, hliník, železo a sodík. Při zvýšení teploty nad 400-500°C přestávají být kalcit, slídy a živce stabilní a místo nich vznikají vápenatý granát - grosulár, wollastonit, klinopyroxeny, vesuvian aj. Klasickými lokalitami jsou například výskyty v okolí Žulové a Vápenné v Jeseníkách nebo v jižních Čechách Hořice na Šumavě (Welser a Zikeš 2007).

          Tento lom se nachází 800 m jz. od Nihošovic, 3 km sz. od Volyně, vlevo od silnice z Nihošovic do Čestic. Lom je založen na styku monotónní a pestré skupiny reprezentovaném migmatitizovanými biotitickými a sillimanit-biotitickými pararulami s vložkami mramorů, erlánů, kvarcitů a amfibolitů. (Vondra a Toula 1969). Přímo středem lomu procházejí dvě tělesa syenitového porfyru, která mohla představovat zdroj tepla pro kontaktní metamorfózu. Popisovaný nález byl učiněn v odstřeleném materiálu, takže nebylo možné studovat úložné poměry ani vztah k okolním horninám. Parageneze je tvořena grosulárem, pyroxenem řady diopsid-hedenbergit, vesuvianem, wollastonitem, scheelitem, kalcitem, plagioklasem a křemenem. Rentgenometrické analýzy nalezených minerálů provedl Ondřej Malek v geologické laboratoři společnosti Green Gas DPB, a.s.

         Monoklinický pyroxen je řady diopsid-hedenbergit. Byl identifikován rentgenometricky. Mřížkové parametry a=9.87(4) Å, b=8.97(3) Å, c=5.22(2), β=104.7(3)° odpovídají tabulkovým údajům. Tvoří šedozelené zrnité agregáty nebo zelené nepravidelně omezená zrna a krystaly do 1 mm.

          Grosulár je na lokalitě pravděpodobně nejatraktivnějším minerálem. Byl identifikován rentgenometricky. Mřížkový parametr a=11.918(4) Å, který je větší než tabulkový údaj, ukazuje, že se nejedná o čistý grossulár, ale že obsahuje též andraditovou komponentu. Podobné složení má i granát na lokalitě Hořice na Šumavě (Welser a Zikeš 2007). Vyskytuje se v podobě světlehnědých zrn a zrnitých agregátů nebo hnědočervených, nedokonale omezených krystalů. Zcela výjimečně tvoří dokonale omezené krystaly ve tvaru čtyřiadvacetistěnu deltoidového o velikosti maximálně 5 mm.

          Kalcit se vyskytuje v podobě sněhově bílých zrn a hrubě zrnitých agregátů, které obklopují starší minerály jako je granát a vesuvian. Tvoří také žílu mocnou asi 15 mm, jejíž  exokontakt je tvořen wollastonitovým agregátem.

          Scheelit byl identifikován pomocí UV lampy jako drobná, silně luminiskující. anhedrální zrna o velikosti nejčastěji pod 1 mm. Největší nalezený jedinec má velikost 1,5 mm. Zrna scheelitu jsou čirá a zcela nenápadná, takže je bez UV lampy nelze odlišit od okolního kalcitu nebo křemene, do kterých zarůstají. Přítomnost scheelitu svědčí o tom, že kontaktní metamorfóza probíhala v otevřeném systému za působení wolfram obsahujících fluid uvolněných z pronikajícího magmatu.

          Vesuvian je na lokalitě spolu s granátem nejvýraznějším minerálem. Byl identifikován rentgenometricky. Mřížkové parametry a=15.61(1) Å a c=11.791(9) Å odpovídají tabulkovým hodnotám. Tvoří průsvitné medově hnědé až tmavohnědé stébelnaté agregáty do 4 cm zarostlé do pyroxenového agregátu nebo nedokonale omezené sloupcovité krystaly dlouhé až 15 mm se skelným až smolným leskem zarostlé do kalcitu.

          Wollastonit byl identifikován rentgenometricky, mřížkové parametry a=7.90(3) Å, b=7.34(7) Å, c=7.05(5) Å, α=90.1(5)°, β=95.6(4)°, γ=103.4(5)° odpovídají tabulkovým hodnotám. Vyskytuje se v podobě bílého vláknitého agregátu na exokontaktu kalcitové žíly společně s drobnými zrny pyroxenu.

          Lom u Nihošovic se netěší přílišnému zájmu sběratelů. Přesto, jak ukazuje tento nález, vzorky chondroditu, klinozoisitu a palygorskitu uložené v Prácheňském muzeu v Písku (Cícha, ústní sdělení) a již dříve publikovaný nález hydrotermální mineralizace (Zikeš a Welser 2011), může lom poskytnout zajímavý a sběratelsky atraktivní materiál.

Literatura

Vondra J., Toula J. (1969): Nihošovice, surovina: kámen. –MS, Geofond Praha, 55 s.

Welser P., Zikeš J. (2007): Hořice na Šumavě – významná lokalita nerostů reakčních erlanů pestré skupiny moldanubika. –Minerál (České Budějovice), 15, 2, 135-138.

Zikeš J., Welser P. (2011): Zrudněná křemenná žíla z Nihošovic. –Minerál (České Budějovice), 19, 1, 16-22.

Více informací a fotek z lokality nalezente zde:

https://rajmineralu.netstranky.cz/lokality-ceske-republiky/kraj-jihocesky/dolni-nihosovice.html