Expedice Irsko 2026

         Opět po roce nám to nedalo a rozhodli jsme se uspořádat expedici do severního Irska. Letošním cílem bylo detailněji prozkoumat místa z minulého roku, kde se nám povedly vykopat exklusivní  krystaly drahokamů. Jelikož minulý rok se nám povedlo odkrýt fantastické a veliké dutiny plné drahokamových akvamarínů, takže letos nezbylo nic jiného než se vydat opět těžit. Neustále jsme si všichni pokládali otázky - co když dutiny budou dále pokračovat do granitu ve větších hloubkách. Tato myšlenka nám poměrně narušovala všem spánek a člověk nebyl klidný. Co když naše místo někdo objeví a ty největší krystaly najde pár centimetrů v granitu, kde jsme skončili minulý rok. Kolikrát opravdu stačí odseknout pár centimetrů a dutina se objeví.  Letos jsme byli jsme opět ve stejném složení šutráků. Jakékoliv GPS nebo přiblížení míst nebudu zveřejňovat. Jedná se o absolutně nové místo, které se vyskytuje mimo popsané výskyty akvamarínů v Irsku i z hlediska historie. Celkově akvamaríny z Irska jsou velmi cennou záležitostí, protože veškeré nálezy byli v historii ojedinělé a poměrně kvalitní. Celosvětově akvamaríny z Irska jsou mimořádnou vzácností a většina sběratelů považuje tuto oblast za vysbíranou a prakticky nemožnou pro výskyt dalších akvamarínovách dutin. To musíme též potvrdit díky prospekci i širšího okolí - opravdu není jen tak něco najít. Věude vidíte granitové transportované skaliska, která jsou kompaktní a nikde žádné indicie pro sběr drahým kamenů. Člověk musí být vytrvalý a mít veliké štěstí. Minulý rok nám bylo přáno a povedlo se nám jako prvním čechům objevit dechberoucí krystaly akvamarínů pocházejících z granitového primáru zdejšího pohoří. Tyto krystaly se proslavily nejenom v Čr, ale i někteří gemologové ze zahraničí obdovovali tyto mimořádné nálezy. Na letošní expedici nás provázela velká euforie z minulého roku. Člověk však vždy musí být připravený na všechno i z hlediska počasí i neúspěchů. I v tom nejhorším počasí, kdy nenecházíte vůbec nic se člověk musí překonávat a radovat se z maličkostí, jako je třeba teplý čaj a suchý spacák. Tento rok nás tyto extrémy pěkně vyškolily. Extrémní deštivé a větrnné počasí, xx dní bez jakéhokoliv nálezu, vyčerpanost od těžení a nošení bivaků, pro některé průjmy a nepříjemné muchničky ve finále expedice. Toto se všechno dozvíme v popisu níže. 

       Na letošní expedici jsme se připravili více, protože už jsme věděli do čeho jdeme a znali jsme místní podmínky. Hlavním úkolem bylo si sehnat kvalitní nepromokavou výbavu. Kvalitní nepromokavé boty a prakticky vše nepromokavé, protože v těchto severských horách neustále prší a velmi rychle se mění počasí. Jak nám říkali irové minulý rok místní - známe tu jen 2 roční období, a to období teplého deště a období studeného deště. Minulý rok jsme měli veliké štěstí a chytli jsme mimořádně pěkné počasí - hotová místní anomálie. Takže jsme byli doslova nabažení. Letos jsme měli namířeno letecky do Dublinu a následný celodenní přesun pomocí autobusů, taxíků a místními známými Jirky, kteří nás dostali dodávkou až pod zdejší hory. Stavíme stany v sychravém počasí a modlíme se, aby nezačalo více lejt, než budou stát naše stany. Vítr měl opravdu velké nárazy a začalo se dost ochlazovat, a to jsme byli teprve pod horama. Při pohledu na hory se každý zděsil, protože vrcholy nebyly vůbec vidět - říkal jsem si: sakra tam bude tak foukat vítr, že sotva budu stát na nahou. To nás teda budou čekat extrémní dny.  První noc pod horami byla krátká, protože jsme byli unavení z dlouhé náročné cesty. Předpověď počasí nás psychicky vůbec nepodpořila. Hlásili zrovna na další týdny extrémní studené fronty s deštěm a silnými nárazy větru. První den balíme stany a začínáme stoupat do hor. Nárazy větru s námi hýbají jako s "cukernatou milfkou", ale nenecháme se odradit a jdeme napříč větrem a deštěm jako stroje. Zima nám vůbec nebyla, protože každý z nás nese na zádech celý bivak, včetně celého zázemí na dlouhé dny. Základní tábor jsme založili přímo na hřebenu jedné nejmenované hory, a ještě tento den nám to nedalo a šli jsme těžit na naše posvátné modré místečko. Stany jsme postavili v silném větru a dešti. Jen jsme doufali, že pod našimi stany nebude v noci potoční koryto. Padly mraky, začalo intenzivně pršet a nárazy větru byly takové, že asi po 4 hodinách těžení jsme byli nuceni zalézt do stanu a trochu se vzpamatovat. Večer zjišťujeme, že naše vykopané odvodňovací kanálky na vodu absolutně nestíhají, takže někteří z nás vyběhli nazí ze spacáků a prohlubovaly se tyto kanály za extrémního větru a deště. Ráno zjišťujeme, že kolegové nad námi mají zcela vytopený stan a Jirka kelímkem nabírá vodu přímo vedle spacáku. No, co dodat ....... hnus... Naštěstí ráno nebyly mraky a bylo úplně jasno, takže byla možnost sušit věci v extrémním větru, což nám velmi pomohlo. Já s Martinem jsme měli naštěstí stan suchý - ale také jsme měli namálem. Bohužel však jasná obloka brzy skončila a opět začalo studené peklo. Intenzivní těžba probíhala asi 3 dny. Odtěžili jsme maximum, co jsme mohli. Představte si, že jsme nenašli ani jednu akvamarínovou kapsu. Jen jednu malou poslední indicii, což byl zbytek dutinky z minulého roku o rozměrech asi 4 cm. Žádné další nálezy. Byla to velmi namáhavá a vyčerpávající práce v tvrdém granitu. Já jsem na toto celkem zvyklý, takže se člověk musel radovat i z toho, že se může večer najíst teplého jídla z plynového vařiče, dát si teplý čaj a má kde spát. Urputné drsné podmínky neustaly a vždy jsem se večer radoval, když jsem se mohl zamuchlat do suchého teplého spacáku. Další dny začíná průzkum jiného území, jiných hor. Začal spíše horský turismus s intenzivní prospekcí. Martinové nacházejí zajímavé indicie modrých berylů + další dny nacházíme dutiny se záhnědou a živcem. Nenašlo se nic, co by nás totálně ohromilo, jako minulý rok. Byli jsme za pár dní ošlehaní větrem, že nás docela dost bolelo v krku, ale poté jsme se postupně adaptovali. K tomu nám pomohl křen a zázvor, které sebou vozím pro takovéto případy. 

        Ve zbytku několika dní se přesouváme do jiného území. K tomu nám napomáhá zdejší taxík. Jednalo se o lokalitu topazů a v poslední řadě průzkumy akvamarínových lokalit, které již byly před x lety vytěženy. Nálezy stály zato. Topazy byly nalezeny do velikosti 1,2 cm. Některé byly volné, některé na podložkách. Počasí bylo ale stále kruté. Déšť vichřice a vlhko a pořád dokola a dokola. Byly jsme naštěstí vybavení. Tentokráte jsme stanovali v nižších polohách, kde byl v závětrných stranách veliký potíž s tzv. muchničkami. Když se zastavíte, tak na vás sedne tisíce miniaturních mušek, kteří vás začnou štípat a nic příjemného to opravdu není – ještě když zrovna potřebujete na velkou .... hah. Člověk si aspoň pak doma váží všeho. Další dny odjíždí Jirka díky urputné sračce do civilizace a my ve třech stále se pokoušíme nalézt jednak nová místa a jednak překopávat zdejší vy-erodované substráty s akvamaríny. Nálezy nových modrých berylů musíme potvrdit a já měl veliké štěstí. Povedlo se mi najít poslední zapomenuté místečko, kde jsem vytáhl několik modrých krystalů akvamarínů (viz foto dole). Strávil jsem zde asi 2 dny intenzivního kopání přehrabování a prospekce. Byla to veliká radost, protože zdejší akvamaríny jsou opravdu velmi vzácné, a ještě v těchto podmínkách jsou cennější. Čas od času se i slunce ukázalo, takže aspoň chvilka pohody a klidu od deště byla. Dny utekly, smrdíme jako starý jitrnice – takže nezbývá nic jiného, než najít potok a vykoupat se. Zdejší ledová voda nám ani tolik nevadila – horší byl vítr, který dost ochlazoval vzduch. Poslední den jsme se museli velmi rychle zabalit náš bivak a přesunout se na letiště, což zabralo nějaký ten čas. Kontroly na letišti prošly a letadlo stíháme, takže si s Martinem dáváme na letišti místního pravého Guinesse, který je jednak dost silný a jednak velmi hutný pivo. Nedalo nám se vyfotit s místními kuriózními ženami, které měli na hlavě doslova bordel (viz foto). Dublinské letiště bylo plné zvláštních a kuriozních lidí. Přilétáme do Čr a těšíme se na pořádnou sprchu a pořádné jídlo !!!!

         Přidávám jen pár fotek. Ostatní fotky nejsou k publikování, díky možnosti zjištění a odhalení našich místních tajných lokací. Tak třeba zas za rok opět v Irsku nebo v jiných zemích, kde jsou drahokamové beryly -- já ty beryly čisté prostě miluji a potřebuju.....

Obr.: Vítr, déšť a kroupy nás bičují každý den. Studený sever udeřil -- áá pojďmě se spolu rvát... Neodradilo nás nic. Foto: D. Šefčík 2026. 

Obr.: Vlevo: Jediná malá dutina, která se nám povedla vydobýt behěm xxx dní na našem místě, kde jsme před rokem našli fantastické veci. Bohužel tato dutinka se rozsypala a nedalo otřesy granitu. Foto: D. Šefčík 2026

Obr.: Vpravo: Srostlice akvamarínů o velikosti přes 1 cm nalezená v posledních pár dnech na jiných lokacích. Nález a foto: D. Šefčík. 

Obr.: Z fotky to vůbec nevypadá, ale máme co dělat se udržet na nohou, jak floukal vítra pršelo. Přesuny  a prospekce území. Foto: D. Šefčík 2026. 

Obr.: Našel jsem jedno malé závetrné místečko za jedním balvarem - no ihned jsem hladový vybalil pršut, který jsem si šetřil na konec expedice. Ten chutnal takovým způsobem, že jsem se z té radosti začal hlasítě smát. Foto: D. Šefčík 2026

Obr.: vytahování materiálu při prospekci z dutin ve skalách probíhá asi takto. Materiál se náelsdně opkláchne a vy máte v síťce viditelný obsah dutiny. Foto: D. Šefčík 2026. 

Obr.: Momentka z težby, kdy zrovna chvíli nepršelo. Foto: D. Šefčík 2026. 

Obr.: Hřeje nás teplý čaj a nové nálezy modrých berylů. Fouká ještě víc !!! Foto: M. Mirinský 2026. 

Obr.: Chvili bez deště - musíme fotit. Tvrdý granity jsou opravdu jako beton.. Klíny a výbava ale napomůže dost. Foto: Sitter 2026.

Obr.: První krystal z rozsypu se ukázal. Radost veliká. Ve skutečnosti je krásně modrý a téměř průhledný. Velikost do 1,5 cm. Nález a foto: D. Šefčík.

Obr.: Něco jsem vyhrábl a okamžitě to opršelo - no co dodat. Krystal akavamrínu o velikosti okolo 2 cm. Nález a foto D. Šefčík 2026. 

Obr.: Předchozí krystal po vyhrábnutí - ten je !!! Médrý střed a ukončení až do zelena. Nález a foto: D. Šefčík 2026.

Obr.: Největší nalezený akvamarín z expedice 2026. Irsko. Velikost okolo 3 cm. Náleza foto: D. Šefčík 2026.

Obr.: Světlý akvamarín - až goshenit. Nález a foto: D. Šefčík 2026.

Obr.: Zelený akvamarín o velikosti 1,3 cm. Irsko - nález a foto: D. Šefčík 2026. 

Obr.: Drakokamový a čirý krystal akvamarínu - ten půjde do výbrusu. Nález a foto. D. Šefčík 2026.

Obr.: Krystaly záhněd a jedné nové nalezené dutiny M. Mirinským. Foto: D. Šefčík 2026. 

Obr.: Krystaly topazů z jedné lokality v Irsku. Nálezy a foto: D. Šefčík 2026. 

Obr.: V posledních dnech jsme už docela dost zdrcení a unavení. Chvilka relaxu mezi prospekcí a chozením. Foto: M. Mirinský 2026. 

Obr.: Na letišti v Dublinu si dávám s Martinem místní pivo a vedle nás se objevili takovéto podivuhodné zvláštnosti na hlavě. Musel jsem to vyfotit..