Habachtal 2010

     Habachtal je světově známá a velice proslulá lokalita smaragdů. Smaragdy jsou zde těženy minimálně 200 let ve výšce okolo 2200 m. n. m.. Tato lokalita se nachází v přírodním parku Vysoké Taury, poblíž krásného městečka Mittersil. Musím dodat, že údolí Habachtal a přilehlé hory se chlubí krásnou přírodou, která stojí zato.

      Byl deštivý den, klasická prázdninová neděle. Naše dovolená do Alp s rodiči se blížila. Začaly veliké plány. Hlavním cílem bylo navštívit lokalitu smaragdů Habachtal. Dále jsem měl v myšlenkách krásné almandiny, které pocházejí z naleziště Rossrugg v Zillertarských Alpách. Mimo kamenů jsme měli naplánováno dost míst, pohybujících se poblíž nejvyšší hory Rakouska. O těchto dalších místech se zmíním na konci článku.

Obr.: Na fotografii vidíme údolí Habachtal. V pozadí vrcholy třítisícovek (poblíž Grossglockneru a Grossvedingeru - zhruba 3600 m.n.m.). Údolím Habachtal vede turistická cesta změřující k chatě Thuringer. Foto: D. Šefčík 2010.

      Vyjeli jsme autem, cca po čtyřech hodinách jsme dojeli do našeho penzionu nedaleko jezera Zell am See. V Rakousku jsme byli celý týden od soboty do soboty. Nakonec na Rossrugg jsme nejeli, protože to není na jeden den - chce to stan. Přišlo úterý, ten hlavní den. Vyjeli jsme brzy ráno. Za chvíli se před námi ukazovala cedule Habachtal - doleva. Když jsem spatřil tuto ceduli, tak jsem se probral ze všech zamyšlení a hned se do mne dostalo kvantum energie. Dojeli jsme na parkoviště v údolí Habach, kde jsme nechali naše auto. Odsud jede speciální autobus, který nás zaveze do výšky 1384m. Cesta tam a zpět stojí kolem 13 eur. První zážitek byl už na tomto parkovišti. V klidu si tam chodily kravky a dokonce mi jedna olízla ruku. Čas utekl a na parkovišti se zjevil autobus v zelené barvě nazýván smaragdový expres. Nasedli jsme a jeli strmou cestou, kde chodily další kravky. Za pár minut se objevila horská chata Enzian a za ní v dáli se ukazovala chata Alpenrose. Zde autobus končí. Chata je typická pro Alpy, noc stojí cca 20 eur a mohu doporučit jablečný džus s dobrými párky, které bodnou po tvrdém výstupu. V této chatě i u této chaty se smaragdy dají koupit. Jsou krásné, ale více si vážím těch vlastnoručně nalezených. Dokonce jsem zde viděl smaragd za 150 eur, ale ten byl. Mimo smaragdů je zde na prodej plno minerálů z tohoto území. Pěkné jsou i epidoty a aktinolity. Na toto nebylo moc času a tak jsme šli dál pěšky. Za chatou je veliká splavená moréna, kde se silně paběrkují smaragdy. My však jdeme po ní, ale " našikmo doprava ". Za chvíli se objeví strmý travnatý kopec, kde začíná kozí stezka směřující ke štole, kde jsou smaragdy těženy. Jdeme a stoupáme po ní. To je teprve takový ranní "rozdych". Tato stezka se krásně klikatí a strmě stoupá až do zalesněné části. Zde je plno pěkných i na makrofotku vhodných rostlin. Stezka stoupá a po pár minutách chůze se rozdvojí. Obě tyto cestičky ale vedou na veliký strmý plac, který bývá nazýván jako Sedlo. Zde se smaragdy rýžují a kopou. Hlavním pozitivem pro rýžovníky smaragdů je, že zde teče potok, který je ale velmi studený, zato krásně čistý. My jsme ale nějak zazmatkovali a ke štole jsme lezli po levé straně Sedla v travnaté a musím říci sakra strmé stráni. Vylezli jsme nahoru. Moje mamka bohužel nemá ráda takovéto výšky, a proto jsme dále pokračovat nemohli. Já s tátou jsme byli v takové kondici, že by jsme klidně běželi. Navíc bylo horko, čas na vrácení okolo 3,5 hodin. Proto jsme se rozhodli vrátit se zpět na morénu, kde se smaragdy rýžují a zkusit štěstí. Byl jsem zklamán, jist, že ke štole všichni vylezem, ale co dělat. Přece jsme nemohli mámu nechat samotnou na takovémto místě. Ještě když jsme slézali na morénu, tak se nám povedlo zavadit o malý kamen, který poté strčil do ohromného a ten se začal valit dolů a dolů. Byl veliký jako ohromná dělová koule. Z čeho jsme měli strach, tak to bylo to, že ten šutr se valil směrem tam, kde banda sběratelů zrovna kopala. Naštěstí šutr se před nimi zastavil. Slezli jsme na morénu a já jsem začal kopat a rýžovat a rozbouchávat podezřelé svory. Po hodině jsem našel nádherné pyrity zarostlé do svoru. Dále se mi podařilo najít velice pěkný aktinolit, který se nádherně třpytí. Jak jsem kopal, jak jsem hledal, smaragdy jsem nenašel. Štěstí mi prostě nepřálo. Byl jsem naštvaný, ale stačilo zvednout hlavu a podívat se do krajiny a hned se nálada změnila. Ta příroda je tam okouzlující. Ta panorama, ty vrcholy se zbytky sněhu, tak to je ráj. Ještě držet v ruce smaragd, tak to by bylo něco. Čas utíkal rychle, konzervu jsem ihned snědl a napil jsem se čistého potoka. Potom jsem opět začal rozbouchávat svory a nic, kromě dalších malých krystalků pyritů. Čas se blížil a pomalu jsme se odebrali po moréně směrem dolů, až jsme spatřili naší cestičku, kterou jsme přišli. Škoda, že nevyšla ta štola. V představách jsem měl, že cesta ke štole vede vpravo od Sedla. No nic, tak zas příště. Pomalu jsme klesali pěšinkou, až do údolí ( 1400 m.n.m.). Zde na jednom kameni jsme spatřili velikého sviště, kterého jsem úspěšně vyfotil. Došli jsme k chatě Alpenrose. Byli jsme sežehlí od slunce, protože tento den bylo extrémní horko. Slunce pálilo a jak jsem se zmínil někde v začátcích článku, tak v chatě jsem si dal ten jablečný džus se dvěma párky. Zpátky na parkoviště Habachtal jsme se vrátili opět smaragdovým expresem. Příští rok jedeme opět, ale tentokráte ke štole dolezeme.

      Během celého týdne v Alpách jsme udělali spoustu dalších výšlapů. Co mohu dále doporučit, tak to je oblast Kaprun. Je to pouze pro turisty. Zde nad přehradou ve výšce přes 2000 m.n.m. se dá dělat pěkná vysokohorská turistika, která směřuje na "třitisícovky" - ale to už je pouze jen pro horolezce. Samozřejmě na vrcholy jsme nevylezli. Hlavně že se nám vyvedlo počasí. Pokud se zde povede, tak je to pěkná dovolená.....

Obr.: Zde začala výprava. Stojím na parkovišti v údolí Habach (zde mi bylo 18 let). Za mnou vidíme stánek, kde si můžeme zakoupit lístek na smaragdový expres, který nás doveze k chatě Alpenrose.

Obr.: Údolí Habachtal. Foto: D. Šefčík 2010.

Obr.: Na fotografii vidíme údolí Habachtal. V popředí vidíme jednoho sběratele, který vráží ke štole, kde se rubají smaragdy. V pozadí vrcholy třítisícovek (poblíž Grossglockneru a Grossvedingeru - zhruba 3600 m.n.m.). Údolím Habachtal vede turistická cesta změřující k chatě Thuringer. Foto: D. Šefčík 2010.

Obr.: Zplavená moréna a v dáli chata Alpenrose. Foto: D. Šefčík 2010.

Obr.: Cesta vzhůru začíná. Cestou s námi šlo více sběratelů. Jedná se o velmi zprofanovanou lokalitu. Ale i přes to zle nalézt smaragdy. Kráčíme pár stovek metrů podél potoka, který protéká sedlem.

Obr.: Údolí Habachtal a zdejší malebná krajina. Foto: D. Šefčík 2010.

Obr.: Oblast Sedla kde jsou smaragdy rýžovány. V dáli vidíme masív, kde se rozprostírá místní proslavená štola. Foto: D. Šefčík 2010.

Obr.: Stoupáme a stoupáme. Pod námi se nalézá oblast Sedla. Foto: D. Šefčík 2010.

Obr.: Táta a oblast Sedla. V pozadí vpravo vrcholky třítisícovek. Foto: D. Šefčík 2010.

Obr.: Sedlo a v dáli pár rýžovníků smaragdů, kteří odpočívají na kameni. 2010.

Obr.: Veliký masív, pod kterým vidíme Sedlo, přes které je nutné se dostat a pokračovat v cestě výše. Foto: D. Šefčík 2010.

Obr.: Při zpáteční cestě jsem se zastavil v chatě Alpenrose, kde jsem se občerstvil. Když jsem uviděl pod televizí zabetonované krystaly křemene, křišťálů a záhněd, tak jsem ihned vzal foťák. Je to prostě šutrácká chata !